Evropský kodex správné chůze
V mnoha zemích existují kodexy správné chůze. Není možné ani žádoucí pokoušet se tyto kodexy harmonizovat. Vyvíjely se po dlouhá období historie a často vycházejí ze zkušeností a praxe. Například v některých zemích se chůze provádí ve velkých skupinách, zatímco v jiných jsou normálním způsobem chůze malé skupiny nebo rodiny. V některých zemích je oblíbené nošení velkých batohů na několik dní na procházky, zatímco v jiných se podnikají jednodenní výlety bez větší zátěže na záda. V některých zemích se vyžaduje, aby se člověk přísně držel pěšiny, zatímco v jiných je volný vstup do volné krajiny.
Účelem tohoto Evropského kodexu správné chůze není nahradit stávající národní předpisy nebo normy. Naší snahou je vysledovat společné osvědčené postupy, abychom dali chodcům výchozí bod pro přizpůsobení své chůze v jiných evropských zemích.
- Naše společné evropské dědictví se vyznačuje rozmanitostí, kterou považujeme za poklad. Naším cílem je objevovat Evropu tempem, které je pro lidské bytosti nejpřirozenější, totiž chůze.
- Chůze znamená v různých zemích velmi odlišné věci. Chůze se vyvíjela v kontextu různých kultur. Rádi bychom se naučili, co chůze znamená v konkrétní zemi, ve které chodíme, a chceme to respektovat.
- Chceme se dozvědět, jaká pravidla přístupu existují v konkrétním regionu, ve kterém hodláme chodit.
- Rádi bychom přistupovali k přírodě a kultuře s otevřenou myslí a snažili se učit bez předsudků.
- Když chodíme, respektujeme majetek druhých a vyhýbáme se jakémukoli rušení a ničení. Nezanecháváme po sobě odpadky.
- Chceme být ohleduplní ke zvířatům a volně žijícím zvířatům a nerušit je v jejich přirozeném prostředí. Květiny a rostliny necháváme tam, kde rostou.
- Každý má právo užívat si krásy přírody. Měli bychom se vyhnout kritice ostatních chodců a uživatelů stezek, kteří snad dodržují jiná pravidla než ta, která si přinášíme z domova.
Walking Commission ERA, 2002